Legendy odcházejí! napsala mi 6. března 2025, den po úmrtí Josefa Zímy německá korespondentka Našich novin Magdaléna Stříbrná a vlastně až po jejím mailu mi došlo, jak velká je to pravda. Odešla legenda, opravdová legenda – hlavně české muziky, ale vlastně i českého filmu. Kdo nezná prince Radovana z Princezny se zlatou hvězdou na čele, ať se přihlásí…
Poprvé jsme se naživo potkali ve Vinařicích, v létě 2014. Už když jsme spolu po telefonu jeho vystoupení na akci Křídlovky ve Višňovce domlouvali, překvapilo mě, jak srdečný a bezprostřední je. Hned po druhém zazvonění se ozvalo rázné Tady Zíma! a já se sotva stihl představit. První větu jsem ani nedokončil – v okamžiku, kdy jsem vyřkl slovo Vinařice, skočil mi do řeči a odvyprávěl legendu o tom, jak právě do této vísky pod vrchem Bacínem chodívala svého času jedna z legend české dechovky, Josef Poncar, z nedaleké Chodouně Přes dvě vesnice za svou milou. Dohodli jsme se během chvilky – nejen na jeho recitálu, ale i na tom, že si právě tuto slavnou a dodnes populární polku za doprovodu Třehusku na »křídlovkách« zazpívá. A jak řekl, tak se i stalo…

Podruhé mě překvapil krátce nato, v prosinci téhož roku. Mezi svátky zvoní telefon a když jsem se představil obvyklým Frýdl, prosím, ozvalo se ve »sluchátku« Tady Zíma! A tady Frýdl, pokračoval jsem v konverzaci, už mírně nakvašený, kdo a s čím zase hodlá »otravovat«. No, ne, tady Zíma, Josef Zíma! Až v tuto chvíli mi to došlo – málem jsem ztratil řeč. A aby toho nebylo málo, slovutný »Pepíček« volal proto, aby pochválil Třehusk a řekl si o jeho cédéčka. Písničky z nich chtěl vysílat ve svém rozhlasovém pořadu U muziky s Josefem Zímou. Moc hezky a moc dlouho jsme si tehdy popovídali, přičemž mne po celou dobu mnohaminutového rozhovoru oslovoval Pane kolego. Chápete to, Josef Zíma, kolega…? Mimochodem, i v tomto případě, co řekl, to také udělal: naše kuplety z vysílání Českého rozhlasu zněly jeho zásluhou mnohokrát…

Na podzim 2015 jsme se sešli při společném vystoupení v Králově Dvoře, tehdy s námi byla také Yvetta Simonová, naposledy pak v zimě 2021. Zuřil covid a místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer zorganizoval několik koncertů Třehusku vysílaných z pražské Pivnice U Kellyho (nejen) do domovů seniorů na Berounsku a v okrese Praha-západ. Pokaždé jsme si domluvili nějakého hosta a jedním z nich – na výslovné přání pana senátora – byl právě Pepíček Zíma. Nemohl už tehdy skoro chodit, před kamery se s naší vydatnou pomocí sotva dobelhal, do prince Radovana měl hodně daleko, ale zpívalo mu to pořád náramně. Hlas stále jako zvon, o play-backu nechtěl ani slyšet a moc dobře věděl, proč… Diváky potěšil písničkami swingovými, pohádkovými, »hašlerkami« i lidovkami. A samozřejmě, nesmrtelný Poncarův šlágr Přes dvě vesnice jsme si spolu zase zazpívali. Bohužel, naposledy, znovu se nám to už jistojistě nepovede.

Mrzí mne to, ale na druhou stranu jsem upřímně rád, že jsem se s legendou jménem Josef Zíma mohl potkat, setkat, dokonce několikrát. Omlouvám se za furiantskou drzost, snad mně to »Pepíček« promine, ale prostě mi to nedá: Děkuju, pane kolego…!