Léto 2024 je s definitivní platností za námi, Třehusk si je užil na několika velmi pěkných akcích. Sotva jsme se vrátili z tradiční mise u chorvatských krajanů (viz Třehusk vezl do Chorvatska…), potěšili jsme obyvatele berounského Domova TGM. Nejdřív to ale vypadalo to pěkný průšvih. Organizátoři si nepoznamenali domluvený začátek vystoupení a inzerovali svým klientům jiný: místo ve 13.00 až ve 14.30. Kytaristka a zpěvačka Pavla Nováčková už ale měla na pozdní odpoledne domluvený jiný program, takže nás ještě před zahájením produkce opustila. Naštěstí za ni mohl narychlo zaskočit Mirek Mihalík a zbytku kapely zpoždění nevadilo. Dali jsme si tedy kávu se zákuskem a »do práce« se pustili až v půl třetí. Seniorům jsme evidentně kápli do noty, většina zaplněného sálu s námi zpívala od začátku do konce, takže se vše - abych citoval našeho bývalého basistu Miloše Chrousta - v dobré zvrátilo. Nedlouho po berounském »angažmá« kapelník Třehusku s harmonikou plaveckými písničkami doprovázel besedu o vorařství v Písku; také tady se s vydatnou pěveckou podporou dočkal mnoha uznalých slov. A příslibu budoucího pozvání na jiné podobné akce k tomu.

V závěru července jsme hned třikrát v areálu pražského Löwitova mlýna »předskakovali« promítání zfilmované literární klasiky Bohumila Hrabala. Zážitek to byl pokaždé, jednou dokonce ještě vylepšený přítomností reportéra TV Noe, který si nás (po domluvě, samozřejmě) při vystoupení natáčel pro pořad Poutníci času.

Po obvyklé roční přestávce jsme se zkraje srpna vrátili do Domažlic na vyhlášené, letos už sedmdesáté Chodské slavnosti. Hrát na této akci je za odměnu vždycky a - letos tomu nebylo jinak. Tak vstřícné, komunikativní a muzikální obecenstvo se hned tak někde nevidí. Tentokrát se k nám navíc hlásilo nemálo poberounských krajanů, z nichž někteří přijeli výslovně kvůli nám. To samozřejmě potěšilo. A potěšila i skutečnost, že diváci si při našem třetím, závěrečném bloku vytleskali přídavek - navzdory tomu, že v té chvíli už měl program vinou technických problémů divadelních ochotníků, kteří během odpoledne vystupovali také, hodinový (!) skluz…

I na Dočesnou do Kolešovic jsme se vrátili - tentokrát dokonce po osmi letech. Strávili jsme zde pohodové odpoledne ve velmi atypické sestavě: o tři nástroje (kytara, basa, valcha) se postarali členové rodiny Brennerovy, o zbylé dva (harmonika, trubka) Milda a Milda (jr.) Frýdlovi.

V září 2024 jsme se premiérově uvedli na Pivních savnostech v Benešově. Cédéčka už se v současnosti příliš neprodávají, ale v tomto případě to neplatilo. Příznivcům benešovského piva Ferdinand zjevně zachutnala i staropražská muzika v podání Třehusku, což nám dali (mj.) najevo nákupem nosičů. Pivo hrálo hlavní roli také na Oktober Festu v Plasích. Nás si na ně pozvali podruhé a podle ohlasů - diváků i pořadatelů - to vypadá, že ne naposledy. Navíc se má ve zdejším Knížecím pivovaru natáčet filmová a pohádka a - snad to nezakřiknu - vše nasvědčuje tomu, že za naší hudební asistence.

Z výčtu míst, na která jsme se letos v létě po kratší či delší době vraceli, nám bohužel vypadly Lány. Také sem si Třehusk - už asi podesáté v řadě - pozvali na vyhlášený Kulinářský jarmark, jenže počasí bylo tentokrát proti. Celou republiku zasáhlo o víkendu 14. - 15. 9. 2024 Boží dopuštění v podobě povodní, vydatných lijáků a vichrů, takže pořadatelé většinu na tento termín naplánovaných akcí chtě nechtě zrušili. Lánští odolávali dlouho, ale nakonec to v den v konání Kulijarmarku vzdali také - v obci nešla elektřina. Tak zase za rok…

… a nebo na Karlštejnském vinobraní, které se koná poslední zářijový víkend tohoto roku. Naposledy jsme na něm vyhrávali před Covidem, letos jsme opět po pěti letech dostali pozvání od majitele místního 1. Karlštejnského pivovaru Karlíček Jiřího Chyby. Potkat se před ním můžeme v sobotu 28. 9. 2024 od 10.00. Budeme se těšit…