Po natáčení TV seriálu Studna (viz Švehlík Třehusk uplácel… níže) 5. 5. 2024, kterému ještě o den dřive předcházela vystoupení v Miškovicích, Třeboradicích, Čakovicích a Karlštejně, jsme »zařadili vyšší rychlostní stupeň« a celý květen se bez nadsázky nezastavili. Hraní střídalo hraní: Beroun, Mníšek pod Brdy, Vinoř, Hlásná Třebaň, Mokropsy, Praha - Malá Strana, Všeradice, Vinařice, Litomyšl, Zadní Třebaň, Zdice… V sobotu 11. 5. 2024 jsme zvládli potěšit (doufám) diváky postupně na pěti místech, o týden později, 18. 5. 2024 na dvou. Červen pokračoval ve stejném tempu: Beroun, Zichovec, Ledce, Němčovice, Rožďalovice, Čenkov a znovu Beroun. V sobotu 8. 6. 2024 jsme rovnou z věhlasných Hrnčířských trhů na berounském Husově náměstí pokračovali do německého Eslarnu, kde jsme bavili mezinárodní publikum na bavorsko-českém Dnu zeleného pásu. Naprosto výjimečné akci jsme mohli asistovat v pátek 21. 6. 2024 na zadnotřebaňském Ostrově, odkud do sousedních Řevnic za asistencí kamer České televize, mnoha dalších sdělovacích prostředků i spousty diváků vyplouval regulerní vor! Takto o vpravdě historické události referovala Jitka Švecová v poberounských Našich novinách č. 13/24:
„Sto dvacáté výročí založení oslavila 22. června 2024 Dělnická beseda Havlíček z Řevnic. Velkolepá akce ovšem začala už o den dříve na Ostrově v Zadní Třebani. V pátek 21. 6. 2024 se na Ostrov, kde byly v předchozích dnech dokončeny dvě vorové tabule, sjeli nejen jejich tvůrci, členové spolku Vltavan a jejich kamarádi, ale také početný štáb České televize. Ten tu, v čele s moderátory Marošem Kramárem a Vladimírem Kořenem, natáčel reportáž pro pořad Zázraky přírody. Vor dlouhý 22 metrů a vážící 30 tun postavil Řevničan Petr Marval se studenty SOŠ Jarov Praha. Použil při tom tradiční metodu, obešli se bez jediného hřebíku! Kolem čtrnácté hodiny vor vyplul k Řevnicím - na Berounce poprvé po bezmála 200 letech. Na cestu plavcům i početným přihlížejícím zahrála vorařské písničky domácí kapela Třehusk.“
Snažili jsme se být co nejstylovější - nejen co se kostýmů týče, ale hlavně zvoleným repertoárem. Voraře v našem podání vyprovázela nefalšovaná plavecká »klasika«: My pluli dál a dál, Hájku háječku, Co je to za děvčátko s modrejma očima, Teče voda po vantrokách dolů… Bylo to opravdu mimořádný zážitek a jsme upřímně rádi, že jsme u toho mohli být.
